Kapitola 5

31. března 2007 v 20:41 | Markéta Vlková |  *Fanfiction-7.díl*
Kapitola pátá

Nová spolužačka

Tuto noc Harryho nebudily žádné hrozivé sny. Vstal s postele do pošmourného rána. Obloha byla zatažená a vypadalo, že bude každou chvilkou pršet. Harry se s Ronam převlékli z pyžam a vyrazili na snídani, na schodech se k nim připojila Hermiona, vypadala, že ji něco pěkně rozzlobilo.
"Copak se ti stalo Hermiono??" vyzvídal Ron. Hermiona se jen na něj podívala a vybuchla: "Co???To ta nová ,ta Spaperová, myslí si o sobě jako by byla střed vesmíru, je hrozně nafoukaná. A to s ní mám vydržet do konce školního roku v jedné ložnici!!!"
"Co udělala Hermiono???" ptal se jí pro změnu Harry.
"Co??? Křivonožka jí sebral takovou příšernou šálu a roztrhal ji a ona pak řekla, že už ho nikdy nesmím pouštět k jejím věcem." prskala Hermiona rozzuřeně.
"Ale Hermiono to se dá přece pochopit, prostě jí TVŮJ kocour zničil šálu, já bych si taky nepřál, abys ho k mým věcem pouštěla!!" snažil se jí to vysvětlit Ron. "Aha, ano já vím ona je hezká co Rone??? Jasně ty jsi na její straně jenom proto, že je hezká a nezajímá tě, že má nejspíš v hlavě piliny, stejně ji nejspíš proto vyhodili z Krasnohůlek." Hermiona probodávala Rona pohledem.
Chvíli vypadalo, že je klid, ale pak se Hermiona zničehonic otočila na podpatku a zmizela.
"Co to do ní vjelo???" ptal se Harryho překvapený Ron.
"Nemám potuchu" odpověděl mu pravdivě Harry.
Když sešli dole na snídani zjistili, že je nebelvírský stůl téměř obsazený studenty jiných kolejí. Nikomu zřejmě nevadilo, že nepatří do Nebelvíru. Harrymu i Ronovi bylo divné, proč jsou tam všichni ti studenti, neušlo jim, že se jedná jen o samé chlapce. Když přišli blíž zjistili, že se všichni dívají jedním směrem a to na jejich novou spolužačku. Ta si jejich pohledů vůbec nevšímala a dál si povídala s Nevillem. Tedy ona si s ním moc nepovídala, povídala si spíše sama se sebou, protože Neville ze sebe nedostal nic jiného než "jasně, hmmm a jo, to máš pravdu". Vedle něj seděl Seamus a pozoroval každý její pohyb, kdyby náhodou něco potřebovala. Ona se jen mile usmívala a naprosto ignorovala všechny okolo, jako by jí byli úplně jedno.
Pak vtrhla do Velké síně profesorka McGonagallová, jakmile si všimla podivného shluku okolo Nebelvírského stolu zavřískala: "Okamžitě se všichni vraťte ke svým kolejním stolům jinak dostanete školní trest. Všichni se okamžitě zvedli a trousili se ke svým stolům a většina z nich vrhala nenávistivé pohledy na Nevilla a Seamuse.
Profesorka začala rozdávat rozvrhy. Harry s potěšením zjistil, že má každé pondělí první hodinu volno. Ron mu nakoukl přes rameno: "To je dobře, že máme první hodinu volno, ale pak je hned přeměňování, dvouhodinovka lektvarů a nakonec kouzelné formule. Teda to pondělí nám dá zabrat."
Harry ještě studoval rozvrh, když se k nim přidala Hermiona, ještě notně navztekaná. Nandala si palačinky a potřela je brusinkovou marmeládou.
"A co ty Hermiono?? Taky máš teď volno???" zeptal se jí Ron
"Ne, to tedy nemám Ronalde," odpověděla mu, já narozdíl od vás mám více předmětů než vy, a tak teď mám starodávné runy.
Jakmile dojedli vydali se cestou k učebně starodávných run, Ron a Harry chtěli Hermionu doprovodit. Vyšli se Velké síně, když je míjela jejich nová spolužačka.
"Učebna je, ale támhle!!" upozornila ji škrobeně Hermiona.
"Ach, já jsem myslela, že péče o kouzelné tvory se učí venku" podivila se Nicoll.
"Péče o kouzelné tvory???" divila se Hermiona, "Já myslela, že máš starodávné runy!!"
"Aha, nemám, mně to připadá hloupé učit se něco takového je to příšerně nudné, a navíc péče o kouzelné tvory je mnohem zajímavější a je to venku, nemusím pořád sedět na zadku v učebně nad knížkami." opáčila Nicoll. Z Hermionina pohledu jí muselo být jasné co si o tom Hermiona myslí.
"No, mně zase připadá, že runy jsou mnohem zajímavější než péče o kouzelné tvory, je to úžasně poučné a navíc to není jen sedění nad knihami je to vlastně potopení do minulosti." nedala se Hermiona.
"Jak pro koho!! Já to nikomu neberu, já jen jdu na hodinu, Hermiono to ty jsi mně zastavila." odvětila Nicoll a vyšla hlavní branou ven do nepřívětivého dopoledne.
Hermiona se celou cestu k učebně tvářila rozladěně, v hloubi duše ji mrzelo, že ji dostala a nenechala se od ní poučit. Potom co s ní Harry a Ron rozloučilil, vydali se do nebelvírské věže. Seděli jen tak ve společenské místnosti, která zela prázdnotou. Harry zabloudil k oknu a uviděl Nicoll jak se s Hagriden něco probírají, Hagrid jí právě něco ukazoval a mával přitom složitě rukama. Nicoll si všechno zapisovala. Harrymu připomněla profesorku Umbridgeovou. Ale s tím rozdílem, že ji zřejmě téma neobyčejně zajímalo, dalo se to poznat z toho, že údivem zapomínala zavírat pusu.
"Ty, Harry víš, neměli bychom zjisti co dělá ty víš kdo??" jen tak mimochodem se ho zeptal Ron.
Harry se otočil: "Jasně měli bychom začít. Takže shrneme si co máme. Takže Voldemort šestkrát rozpoltil svoji duši, z toho pětkrát před svým pádem a jednou před svým znovuzrozením. Pokud by všechno tohle byla přesná pravda a Brumbál říkal, že je, tak bychom měli zjistit, co je to za viteály.
Brumbál říkal, že prvním viteálem byl deník Toma Radlea, ten už máme z krku. Další byl Zmijozelův prsten, ten zničil Brumbál. Pak zmijozelův medajlonek, ten ukradl nějaký R.A.B. Pak něco z Roweeny z Havraspáru nebo z Nebelvíra. Šálek Helgy z Mrzimoru a nakonec by to měl být Voldemortův had Naginny." přemýšlel Harry. Vlastně nevíme co je ten poslední viteál, víme, že je to nejspíš něco z Roweeny z Havraspáru nebo Nebelvíra.
Ron vraštil čelo jak usilovně přemýšlel. Nakonec zvedl hlavu a vyhrknul: "Víš, Harry, mě napadlo, že ten kdo ukradl poslední viteál musel být opravdu veliký kouzelník, protože by nemohl zvládnout tak jednoduše jeho nástrahy. A myslím si, že v knihovně je spousta knih o velkých kouzelnících a R.A.B. jich tam moc nebude a mohli by jsme říct Hermioně ta se v knihovně orientuje lépe než naše knihovnice."
Harry na Rona pohlédl s obdivem tak tohle ho nenapadlo, vždyť to bylo jednoduché. Stačilo otevřít pár knih a mohl být na stopě.
Ovšem neměli moc času na přemýšlení, protože za chvíli měli být na hodině přeměňování, byli zvědaví, jestli ji bude učit někdo jiný nebo McGonagallová. Odpověd přišla brzy za katedrou na ně čekala profesorka McGonagallová. Harry s Ronem si našli místa v zadu, drželi místo i Hermioně, ta se za chvíli přiřítila ze starodávných run.
Hodina začala: "Dobrý den studenti, vítám vás v posledním ročníku přeměňování, letos vás čekají OVCE a navíc tohle je nejtěžší ročník co se výuky týče budete se učit přeměňovat velká zvířata a později se v ně i přeměňovat." oznámila jim. Chtěla pokračovat, ale v tom se otevřeli dveře a dovnitř vtrhla uřícená Nicoll Spaperová a lapala po dechu.
McGonagalllová ji sjela přísným pohledem: "Slečno, tady u našich studentů netolerujeme nedochvilnost. Nezajímá mně co jste dělala, ani kde jste byla. Omlouvá vás jen to, že jste tady nová a je to váš první den v nové škole. Sedněte si!!" řekla a ukázala jí na první lavici přímo před katedrou.
Nicoll jen sklopila oči a beze slova usedla do lavice. Hermiona vypadala navýsost spokojeně a vrhla vítězný pohled na Rona. Profesorka ještě jednou zakroutila nevěřícně hlavou a pokračovala dál: "Ano jak jsem již řekla, budete se učit zvěromagii, samozřejmě každý ji nebude plně ovládat, ale čekám od vás ty nejlepší výsledky a teď slečno Spaperová byste nám mohla říct jak jste daleko s přeměňováním??"
Nicoll ve své lavici zvedla hlavu: "No, víte já už, my už jsme se učili základy zvěromagie a přeměňovat se v bezobratlé živočichy jako je hmyz.
Profesorka McGOnagallová viditelně pookřála: "Aha, no výborně děvče výborně, tak pojďte před tabuli a předvedete nám něco co umíte, abychom měli názornou ukázku."
Nicoll se zvedla a šla před tabuli. "Zkuste se přeměnit v modráska!!!" nařídila jí profesorka, "zaklínadlo je..............."
"Já nepotřebuji zaklínadlo já používám neverbální kouzla." skočila jí do řeči Nicoll.
Na profesorku to udělalo velký dojem, tak jen kývla a mlčky sledovala počínání její nové studentky.
Nicoll přišla před tabuli a zavřela oči, vteřinu se soustředila a najednou se místo ní třepetal modrý motýlek. Někteří studenti začali tleskat. Profesorka je hned umlčela. To už z motýla byla zase dívka.
Tak tohle bylo výborné, pochválila ji profesorka, což byla u ní velká pocta, které se obvykle dostávalo jenom Hermioně. Chtěla ji poslat sednou, ale všichni se najednou začali hlásit.
"Prosím slečno Brownová" vyvolala Levanduli. "Prosím mohla by nám ještě něco ukázat co umí, něco většího." Zeptala se Levandule.
Profesorka se tázavě podívala nejdřív na Levanduli potom na Nicoll, ta jenom pokrčila rameny a zeptala se Levandule: "A co bys tak chtěla vidět???"
"Cokoliv!!" odsekla Levandule se zlomyslným tónem v hlase. Chtěla aby se Nicoll dokonale ztrapnila a znemožnila.
"Mohla bych, paní profesorko předvést své oblíbené zvíře????" zeptala se Nicoll. Profesorka kývla a poodstoupila k oknu. Harry, stejně jako asi každý, očekával králíka nebo kočku
Nicoll se znova postavila před katedru a zavřela oči. Najednou ze sebe vydala zachroptění a upadla na kolena. Najednou někdo vykřiknul, profesorka McGonagallová běžela k ní a přitom vytahovala svou hůlku. U ní se však zastavila a vypadala jako by nemohla uvěřit svým očím. Harry jim také nemohl uvěřit. Nicoll najednou začali z rukou růst drápy a vlasy se jí začali prodlužovat a ovíjet celé její útlé tělo. A pak najednou jako mávnutím kouzelného proutku všechno ustalo a místo ní tam najednou stál................................panter.
Místo Nicoll se objevil černý panter. Sedl si na katedru a mrskal ocasem. Všichni kdo tam byli, včetně profesorky, nemohli uvěřit svým očím. Panter si svýma jiskrnýma očima prohlížel celou třídu. Pak seskočil s katedry a stala se z něj znovu dívka, stejně jako z motýla. Nicoll si jen upravila hábit a posadila se na své místo a nevšímala si vyděšených pohledů třídy a pochvalných profesorky.
"Slečno, vy jste se učili přeměňovat v tak velká zvířata?" vypravila ze sebe profesorka McGonagallová.
"Ne, to ne," zrůžověla Nicoll, "ale víte, já jsem všechno uměla dřív než ostatní tak jsem si potají zkoušela větší zvířata a nakonec jsem zjistila, že umím úplně vše."
"Přiděluji Nebelvíru 15 bodů za neuvěřitelný talent na zvěromagii, jaký jsem dosud neviděla." oznámila jí profesorka a jako by nic pokračovala ve svém výkladu o zvěromagii. Na konci hodiny povídá: "Potter a Spaperová tu prosím ještě chvíli zůstanou.
Harry byl už u dveří se jen velmi neochotně vrátil. Kývl na Rona ať na něj počká venku.
Profesorka se rozhodla, že se nejprve bude věnovat Nicoll: "Slečno, vy máte neskutečný talent na zvěromagii, myslím, že z vás bude velmi dobrý možná nejlepší zvěromág v zemi. Po OVCE bych vám mohla zařídit zkoušky zvěromagie a mohla byste se stát bystrozorem. Ale pokud vy vlastně skoro celý tento ročník ovládáte, pokud byste chtěla přejít do jiného předmětu tak stačí říct.
"Ne, paní profesorko já mám přeměňování ráda a jsem ráda za to, že se mohu pokaždé legálně přeměňovat" usmála se na ni Nicoll. Profesorka jí úsměv opětovala a kývla ke dveřím. Nicol sebrala svoji brašnu a vyšla ven, teď to zůstal jenom Harry.
"Pottere, měl byste začít trénovat famfrpál, pokud vím váš nový profesor na lektvary profesor Stubby, našel velice schopný tým a nerada bych, aby fanfrpálový pohár opustil můj kabinet. Tedy mou ředitelnu." dodala smutně, Harry pochopil, že jí stejně jako mu chybí Brumbál.
"Ten nový profesor se stal ředitelem Zmijozelu???" zeptal se nevěřícně Harry.
"Ano, odpověděla nervózně McGonagallová, to bylo jenom upozornění Pottere můžete jít."
Harry poslechl a odešel, na chodbě na něj čekal Ron.
"Co ti chtěla???" zeptal se jakmile k němu Harry přišel.
"Jen mně upozorňovala na famfrpál" odpověděl nevzrušeně Harry. "A kde je Hermiona??"
"Nevím, někam zase běžela" odpověděl Ron a nápadně mu zrudly uši. Vypravili se do sklepení na dvouhodinovku lektvarů, kterou měli společně se Zmijozelem. Harry věděl, že to bude příšerná hodina, ale ne tak příšerná jako bývala za Snapea, který nadržoval Zmijozelu. A pak tam nebude ještě jedna osoba, která Harrymu vůbec nechyběla Draco Malfoy. Ten, který měl zabít Brumbála, ale nakonec selhal a musel to za něj udělat Snape. Ten byl teď hledaný po celé Anglii, jeho fotografie visely na všech ochodech. Byla na něj dokonce vypsaná odměna 1500galeonů. Harry by si ze všeho nejvíc přál, ho dostat, ne pro ty peníze, ale proto, že zradil Brumbála.
Když vešli do sklepení zjistili, že na ně zbývá jen první lavice naproti tabule. Moc se jim to sice nelíbilo, ale nakonec se tam posadili. Za pár minut k nim dorazila Hermiona. Začala vytahovat z brašny potřeby pro lektvary. Bylo na ní vidět, že ji přeměňování velice rozčílilo, nemohla skousnout, že se ve svém odhadu sekla, že Nicoll není jen nanynka, která má hezkou tvářičku, ale je také nadmíru chytrá.
Do třídy vešel jejich nový profesor, Harry si všimnul, že trochu napadá na pravou nohu.
"Dobrý den třído" pravil vesele. "Jmenuji se Arnošt Stubby. Letos mám to štěstí, že vás budu učit lektvary, chci, aby jste všichni věděli, že dávat dobré známky je můj koníček, ale také si je musíte zasloužit, dnes, protože se vidíme poprvé tak si umýcháme něco jednoduchého, třeba lektvar mlčení, známý jako .......ano slečno?" profesor si všimnul, že se Hermiona hlasí.
"Grangerová, známý také jako Tekuté zlato nebo Tria quit." odpověděla mu Hermiona.
"Ano, velmi správně slečno Grangerová," rozzářl se profesor, "ale víte proč se mu říká tekuté zlato???"
"Ano, protože se říká mluviti stříbro mlčeti zlato a proto ho tak kouzelníci pojmenovali." chrlila ze sebe Hermiona.
"Výborně 10bodů pro Nebelvír!!" řekl profesor Stubby a dál pokračoval ve výkladu: "Takže mi dnes namícháte lektvar mlčenlivosti a budete na konci hodiny oznámkováni tak jako by jste skládali OVCE. Tak směle do toho a půl je hotovo." prohodil a posadil se za katedru a začal si cosi psát do svého zápisníku.
"Jaké je známkování na OVCE??" ptal se Harry Rona, Ron jen pokrčil rameny a dál drtil svůj kořen asfodelu. Harry se na totéž ptal Hermiony a ta mu odpověděla: "No, jsou tam čtyři stupně, dva, že jsi zkoušku udělal a dva, že ne. A pokud máš ten lepší tak ti ředitel školy může povolit jednu opravu.
"A jak jsou ty čtyři stupně???" vyptával se Harry
"Myslím, že B jako brilantní, D jako dostatečné, U uspokojující a N neuspokojující. A teď mně Harry nech musím se soustředit." odbyla ho netrpělivě Harmiona. Harry otevřel svou učebnici a začal si chystat přísady, rozdrtil kořen s asfodelu, pak musel získat šťávu ze semínka úponatky zelené a ještě mnoho dalších přísad.
"Neříkal náhodou, že si dáme něco jednoduchého???" šeptal mu Ron při práci. Harry s ním souhlasil tento lektvar rozhodně nepatřil mezi jednoduché, Harry, kydž už neměl princovu učebnici, bylo mu jasné, že ztratí pověst, premianta třídy, ale nějak ho to netížilo.
Po dvou hodinách úmorné práce se profesor rozhodl, že se půjde podívat a hodnotit. U některých se zastavil a známku jim pošeptal,u některých jen uznale pokýval hlavou a známku si napsal k sobě do notesu, ale všichni se tvářili spokojeně.
Profesor se pomalu blížil k nim, ale napřed se zastavil u stolu kde seděl Neville, Seamus, Dean a Nicoll.
"Výborně pane Longbottome, to je téměř dokončeno tak to vám dáme D, výborně chlapče výborně." Neville se rozzářil jako měsíček. Nad Deanem a Seamusem profesor nic nepronesl, ale nad Nicoll se zastavil a zvolal: "Ano, tak takhle má vypadat lektvar mlčenlivosti, je úplně v pořádku to máme za B a šel dál." Nad Ronovým kotlíkem jen zavrtěl hlavou a řekl mu, že špatně přidal, měsíční kámen, měl ho tam dát jakmile to zavře ne dřív, ale ohodnotil mu U, pak se sklonil nad Harryho kotlíkem, nejprve lektvar očichal a pak mu sdělil, že to není až tak v pořádku a dal mu D, ale z odřenýma ušima jak nezapomněl profesor podotknout. Pak přešel k Hermioně: "To snad není možné, také všechno v pořádku, dvě výborné studentky v jedné třídě, to je sen každého učitele" radoval se. Známku už Hermioně říkat nemusel. Naštěstí už hodina skončila.
Ron, Harry i Hermiona šli na oběd. Harry zjistil, že je po tolika hodinách hodně vyhládlý. Po obědě je čekali jen kouzelné formule, maličký profesor Kratinot se rozhodl věnovat celou první hodinu zkouškám OVCE a tak Harry mohl v klidu přemýšlet, všechno šlo mimo něj. Jakmile hodina skončila Harry vyrazil tryskem ze třídy rovnou do společenské místnosti: "Carpe Retraktum" vyhrkl jakmile dorazil k portrétu Buclaté dámy.
na pokračování...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.