Kapitola 38

30. března 2007 v 21:39 | Markéta Vlková |  *Fanfiction-7.díl*
Harry Potter a odvrácená tvář Pána zla

Kapitola třicátá osmá

Naposledy

Harry se probudil ještě za tmy. Vedle sebe na židli měl položený nový černý hábit. Ten mu připomněl, co ho čeká dnes. Jde na poslední rozloučení Nicoll Spaperové jako kamarádky a Draca Malfoe jeho bývalého nepřítele později spojence.. Oba dva položili životy v boji z obávaným černokněžníkem. Lordem Voldemortem..
Vylezl z postele a oblékl se, ještě se prohlédl v lesklé ploše zrcadla, pak čekal, až si pro něj přijdou. Někdo lehce zaklepal na dveře. Dovnitř nakoukla Ginny: "Hm, ahoj Harry, mamka mě posílá, jestli chceš jít, ale prý nemusíš, jestli se ti nechce..."
Harry zakroutil hlavou a chtěl vyjít ze dveří. Ginny se na něj úzkostně podívala: "A Harry, jsi hmm, v pořádku??? Nebo jinak opravdu tam chceš jít??"
"Jo, myslím, že jo. Já tam musím jít, protože oni mi pomohli ve válce... Celou dobu mi pomáhali, kdyby nenašli ten viteál, nedokázal bych to..." odpověděl Harry s očima sklopenýma k zemi.
"Harry, já vím, že tohle není moc dobrá příležitost, se na to ptát, ale je to pravda, že Nicoll byla dcerra Ty-víš- koho??" zeptala se
"No, kdo ti to řekl??" místo odpovědi se zeptal Harry.
Ginny se na něj vylekaně podívala: "No, Hermiona se zmínila, ale jenom mezi řečí. Neřekla nic určitého.. Nezlob se na ni.." zastávala se jí horlivě.
"Já se na ni přece nezlobím.. A jestli Nicoll byla Voldemortova dcera, ale nechtěla jí být, zradila svého vlastního otce pro dobro, takže není nijak špatná.."
"Tohle mně ani nenapadlo. Kdyby nám chtěla ublížit, tak by to udělal už dávno, protože Smrtijedi se nezastaví před ničím a nikým..."
Harry vyšel ze dveří následovaný Ginny, byl by rád, kdyby tohle téma už opustili. Za chvíle jde na její pohřeb, takže se o tom nechtěl bavit.. Ginny to vycítila, takže celou cestu až k východu prošli mlčky. Venku na ně čekalo malinkaté auto. Harry za volantem poznal pana Weaslyeho. Vzadu se mačkali dvojčata s Ronem a Hermionou, vypadalo to, že se mačkají, ale auto bylo uvnitř začarované zvětšovacím kouzlem. Harry dopadl na sedačku vedle Freda: "Čau Harry, jak se vede!!" pozdravil ho rozverně..
Hary neměl na nějaké vtipkování náladu a tak suše odsekl: "Fajn!!"
Fred už se o nic nepokoušel, měl stejný šestý smysl jako jeho sestra. Celou cestu nikdo z nich nepromluvil. Harry se cítil jako ve vězení, zžíravý pocit viny spaloval jeho vnitřnosti. I přes to, že mu nikdo nic nevyčet, cítil v sobě vinu. Vinu, za všechny co položili život na hradě. Byla to jeho viny, kdyby se mu podařilo dřív najít viteály, třeba by se to nestalo.. Ano, může za to on, kdyby tam jen tak nečinně nestál, mohl být alespoň jeden z nich naživu... Tenhle balvan viny ho nemilosrdně táhl na dno.. Cesta ubíhala rychleji než si Harry přál. Dorazili k nástupišti 9 a tři čtvrtě. Harry se otočil na Rona: "My jedeme školním vlakem??"
"No! A jak by ses tam jinak chtěl dostat?? Přemisťování bylo teď zakázáno, kvůli Smrtijedům, takže se tam jinak dostat nemůžeme.. A navíc jede tam hrůza lidí. Celé ministerstvo a ještě spousta dalších obyčejných lidí.." Harry jenom tupě kývl a prošel přepážkou na nástupiště.
Lépe řečeno se procpal, vtísnilo se tam při nejmenším tak tři sta lidí.. Všichni se jako stádo zvěře hrnuli do kupé..
Harry už nastupoval do vlaku, když se k němu přihnal zřízenec vyzdobený černou stužkou na čepici, jako výrazem smutku!! "Pane Pottere, pro vás je připraveno speciální kupé, ale jenom pro vás.. Prosím pojďte za mnou!!!"
Harry se bezmocně otočil po Weaslyových, paní Weaslyová kývla hlavou, že ať jde nebo ať si jí nepřeje. Harry pro jistotu šel. I když se mu vůbec nechtělo, nechtěl tam být sám...
Jakmile přišli k prvnímu vagónu hned za lokomotivou, zřízenec se odporoučel. Harry vlezl do vagónu všude byl rámus. Vydal se hledat svoje místo. Na každých dveřích byla připevněná zlatá cedulka a na ní vyryté jméno.. R. Brousek, P. Weasley, D. Umbridgeová.... Harry se opovržlivě ušklíbl, ani jedno z těch prvních jmen nečetl rád. Nesnášel je... s nikým z nich už se nikdy nechtěl setkat..
Přišel až na konec vagónu přes zastrkovací dveře posledního kupé kula obrovská cedule: Harry Potter!!
Harry otevřel těžké dveře. Úlekem se nemohl ani nadechnout. Všechny sedadla byla pokryta ubrousky, na kterých svítil monogram HP!! Vypadalo to tam jako na hostině.. pečené kuře, zmrzlina. A samé jiné dobroty. Harry byl znechucený, jak jen lidi můžou být takový?? Copak nepochopili to, že zemřelo několik lidí. Že tenhle klid je vykoupen jejich životy?? Copak to netíží nikoho jiného jenom jeho.???
Tu se za ním ozvalo: "Dobrý den Harry Pottere!!" Harry se otočil. Ale nikoho neviděl. A zase: "Dobrý den, Harry Pottere!!"
Harry se podíval dolů ke kolenům a tam spatřil malinkou postavičku skřítka Dobbyho: "Ahoj Dobby!!" pozdravil ho kamarádsky Harry. Aspoň tady nebude celou cestu sám: "Copak tady děláš??"
"Dobby je tady jako obsluha Harryho Pottera, ministerstvo včera přišlo do hradu a chtělo najít někoho, kdo by posluhoval Harrymu Potterovi ve vlaku a Dobby se přihlásil.. Tak co by si pán přál??" zeptal se ho skřítek.
Harry zatím nechtěl nic. Musel si skřítka pečlivě prohlédnout, v takovém oblečení ho ještě neviděl. Kdyby mu nebylo mizerně musel by se začít smát. Dobby byl oblečený jako pravý elegán osmnáctého století... Měl bílou košili zdobenou červeným fiží. Dobby ho asi nikde nemohl sehnat, protože měl místo klasického fiží jenom obyčejný kapesník. Pod bradou mu svítil obrovský rudý motýlek.. Motýlek byl větší než Dobbyho hlava, vypadalo to, že ho skřítek musí pořád upravovat, aby se mu neotáčel. Kalhoty měl černé s elegantními puky a černý frak, jeden šos byl delší než druhý. Na hlavě měl pochroumaný cylindr.
"Máš pěkný oblek Dobby!!" pochválil mu ho Harry.
Dobbymu se rozzářili oči jako dva tenisáky: "Dobby děkuje!! Ušili ho společně s Winky. Ale pán mi ještě neřekl čím mu může Dobby posloužit!!"
"Nepotřebuji nic Dobby, máš na dnešek volno!!" Harry sebou praštil do sedačky u okna a chtěl si v klidu popřemýšlet, ale Dobbyho nechtěl nechat rozjímat: "Dobby nemůže mít volno, Dobbymu zaplatili za to, aby posloužil Harrymu Potterovi a Dobby jako poslušný skřítek rozkaz splní!! Takže jaké je pánovo první přání???"
Harry viděl, že není žádná možnost úniku: "Tak... dal bych si čaj, prosím!!!"
Dobby vyskočil jako blesk, popadl stříbrnou konec plnou čaje a postavil si ji na hlavu. Klobouk se mu okamžitě s hlasitým mlasknutím složil.. Popadl zlatý šálek a přiskočil k Harrymu: "Prosíím, pane!!"
Harry si vzal čaj, vypil ho na jeden lok..
Dobby tam ještě chvíli postával.., nakonec se zeptal: "Aaa Harry Pottere, snad to není od Dobbyho moc troufalé, ale Dobby by vám chtěl poděkovat!!"
"Za co??" podivil se Harry a nervózně poposedl...
"Harry Potter zničil Pána zla," Dobbymu se nervózně zatřepaly uši, "všichni skřítkové jsou teď šťastnější, už se nebojí tak jako se báli před tím."
Harrymu nebylo moc dobře: "Dobby, vy přece máte svá velmi silná kouzla, která můžete použít!!"
Dobby se začal nervózně ošívat: "No, to skřítkové mají... ale nemohou je použít..."
"Dokud jim to jejich pán neporučí." dodal za něj Harry.
"Tak jest pane a skřítkové se ještě moc bojí, pořád věří, že jsou jen lůza.."
Harry jenom zakroutil hlavou, schoulil se do křesla a mlčel. Dobby se posadil na malou židličku..
Celá cesta vlakem stejně jako Harryho cesta autem proběhla téměř mlčky. Mimo jejich prvního rozhovoru, nikdo nepomluvil. Pro Harryho to bylo hrozně ubíjející... Tak si přál, aby někdo něco řekl, ale sám se bál začít. Bál se toho, na co se Dobby zeptá...
Když vystupoval v Bradavicích slunce kolem sebe vrhalo rudý opar... Harry v davu našel Weaslyovi. Pak všichni společně vyrazili. Harry nemohl uvěřit svým očím z dříve majestátného hradu zbyli jenom ruiny. Jedna z věží byla dokonce úplně zničená. Z hradu vycházel kouř..
Minuli hrad. Pokračovali po tolik známých pozemcích. Dorazili na místo shromáždění. Úplně vepředu na vyvýšeném stupni, stály čtyři mramorové rakve..,
Harry se posadil do druhé řady, vedle Rona a Ginny. Jakmile dosedl, Ginny ho popadla za ruku a už začala preventivě brečet. Harrymu nezbylo nic jiného, než ji těšit, aspoň mohl na pár vteřin zapomenout na svoji vinu..)
Už to začalo. Na stupínek vylezl Rufus Brousek, doprovázený Dolores Umbridgeovou, její ropuší oči slídili, kde se jen dalo. Harry se tam nemohl ani podívat. Rozhlížel se kolem sebe. Všimnul si, že je tady spousta jeho spolužáků společně se svými rodiči.
Rufus Brousek s pohřebním výrazem začal monotónním hlasem odříkávat svoji dobře nacvičenou roli: "Ehm, sešli jsme se tu dneska ve velice smutné atmosféře. Dnes pohřbíme čtyři lidi. Čtyři neobyčejně udatné lidi, kteří položili životy za naše blaho. Za naše pohodlí. Lidi, kteří se utkali se silami zla, ale nedokázali dovést svůj boj do konce."
Harry, velmi potěšen s ministrovou řečí, se sklonil k Ronovi: "No, zatím to není tak špatné, jak jsem čekal!!"
Ron se škaredě podíval na ministra a na tlustou Umbridgeovou: "Nezdá se mi to, ještě se něco stane. Divil bych se, že by ministerstvo uznalo svoji chybu.."
"Nemaluj čerta na zeď, Rone!" Okřikla ho Hermiona, které se už na řasách třpytili slzy. Ron okamžitě zmlknul a chytil Hermionu za ruku.
Harry se otočil k Ginny, musel ji znova uklidňovat. Ministr si odkašlal a pokračoval: "Nedokázali to!! Je to pro ně velmi smutný konec... ale zemřeli jako hrdinové, podle výpovědí studentů, to byli právě oni, kdo pomohl zde přítomnému Harrymu Potterovi a ministerstvu kouzel přemoci Pána zla."
Všichni přítomní se otočili na rudého Harryho. Ginny mu musela pevně stisknout ruku a zapřít se mu do kolena, jinak by se na ministra bez milosti vrhnul.
Brousek nic nepostřehl: "Ano, vážení. Harry Potter a ministerstvo spolu úzce spolupracují. To on nám dal zprávu, že Bradavice jsou napadeny, my jsme ovšem nestačili zabránit této katastrofě. Čtyřem tragickým smrtím... ovšem ani hrad se nám nepodařilo plně zachránit, je ve velmi špatném stavu. Všem zesnulým bude udělen Merlinův řád první třídy za mimořádně obětavé činy!!"
Odevšad se ozval potlesk, který si Brousek nechutně vychutnával: "Ano, ano děkuji.. ano, ano děkuji mnohokrát. Tak snad by to už stačilo, jsme tady na posledním loučení. No tak KLID PROSÍM!!!! Mám pro vás ještě jednu dobrou zprávu, udělíme ještě jedno nejvyšší vyznamenání, mimochodem, tolik najednou jich rozdáme i historii poprvé, náš hrdina Harry Potter, jako pátý obdrží Merlinův řád první třídy a stane se nejmladším majitelem této pocty.."
V Harrym všechno vřelo, nic si nevšímal toho, že se ho Ginny drží jako klíště. Brousek viděl, že Harry stojí: "Chce nám něco pan Potter říct??"
Harry mu hrubě odsekl: "Ano, pan Potter by vám něco chtěl říct!! Už proboha zmlkněte. Teď sem slyšel lží na dobrých deset let dopředu!!"
"Co si to dovolujete? Jak si dovolujete takhle mluvit s ministrem kouzel??"
"Normálně, když někdo lže, tak já to nestrpím!! Pravda je, že tam ministerstvo přišlo, ale až několik hodin po té, co byl Voldemort poražen. Nedbalo naše výzvy a přišlo pozdě, to kvůli němu zemřely profesorky."
"A ti dva??" zeptala se jedna čarodějka.
"Ti, se byli s Lordem Voldemortem kvůli sobě, věděli že pokud nezemřou, už se nikdy neuvidí, ale kdyby ho porazili měli alespoň naději, ta je držela při životě, ale nakonec přece podlehli."
Kolem nastalo hrobové ticho. Pak vstal jeden shrbený kouzelník: "Ten chlapec má pravdu.. ministerstvo selhalo a teď z nás bude dělat pitomce, sesadit ministra kouzel..." Rozlícený dav se vrhnul na ministra a Umbridgeiovou.. Ti se dali do běhu.
U rakví zbyl jenom Harry, Hermiona a Weaslyovi. Harry vytrhl ze země pochodeň s černým plamenem a přiložil ji k bílému mramoru. Ať už to bylo kouzlo jaké chtělo. Mramor vzplál. Dostával stále sytější barvu. Nakonec se rozpadli na prach.
Něco se začalo soukat z popela. Duchové. Duše mrtvých. První se vznesla pouhý kupa mlhy, vyletěla do výšky a pak se ztratila.. Pak vylezl lev, otevřel hrdlo jako by řval, ale nevydal ze sebe ani hlásku. Pak jedním obrovským skokem vyskočil skoro až na oblaka pak se v nich ztratil.
Harry netrpělivě čekal, co se bude dít dál. Nakonec vyšel had a panter. Harry měl problém, zjistit kdo je kdo. Odpověď přišla sama. Z hada se stala Nicoll a z pantera Malfoy. Obejmul ji kolem pasu. Nicoll promluvila neobyčejně mystickým hlasem: "Děkuji ti Harry!! ZA všechno, to co jsi teď udělal, byla ta pravá tečka za vším. Jsem ráda, že má smrt nepřišla vniveč. Dokázal si to Harry, očistil jak svoji duši tak tu naši.. Oba dva jsme teď moc šťastní, jsme zase spolu.. navždycky." Políbila Malfoye a oba se rozpadli.
"Jsi prach a v prach se obrátíš!!" pronesla za nimi paní Weaslyová plačky. Harry popadl Ginny za ruku a políbil. Nevěděl proč, ale musel.. Teď ji moc potřeboval, byl mimo z toho co viděl.. pak si vzpomněl co mu říkal kdysi Brumbál: "Smrt je pro spořádanou duši další velké dobrodružství!!"
Oni dva jsou i ve smrti šťastní jako nikdy jsou spolu. On je z Ginny teď a tady a nehodlá promarnit ani chvíli. Život je moc krátký na to, abychom ho promarnili. Harry se naposledy podíval na místo, kam se sedm lat vracel. Věděl, že už ho nikdy nenavštíví. Zůstanou mu jenom vzpomínky.. jenom vzpomínky.
Naposledy se podíval na bílou hrobku, kde odpočinek našel největší kouzelník všech dob. Naposledy se podíval na místo, kde skončil život Lord Voldemort. Naposled se rozhlédl po místě, které ho udělalo slavným proti jeho vůli.
Tady přišlo o život spousta lidí, ale jediné co ho těšilo je, že jsou teď šťastnější než kdy jindy. Naposledy prošel vstupní branou.. Už nikdy jí neprojde. Dnes mu přišlo, že OVCE se nekonají, přišla mu nabídka na studium bystrozora stejně jako Ronovi a Hermioně.. Hodlal tuhle nabídku využít. Do Bradavic už se nikdy nevrátí. Ale postaví je znova na nohy, aby ostatní mohli prožít ty nádherné dny, které prožíval on. A on to dokáže. Je přece chlapec, který zůstal naživu.. . Co mu bylo po Merlinově řádu..
Naposledy se ohlédl. Po Pánovi zla mu zůstali jenom špatné vzpomínky a jizva ve tvaru blesku. Jenom to a nic víc.. Nic víc!!
***KONEC***
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 anonym anonym | E-mail | 22. července 2007 v 15:33 | Reagovat

ako je mozne ze na tejto stranke su kapitoly o niecom uplne inom a na inych su tiez o inom???

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.