Kapitola 27

30. března 2007 v 22:14 | Markéta Vlková |  *Fanfiction-7.díl*
Kapitola dvacátá sedmá

Na život a na smrt

Nebylo kam se otočit. Kruh mozkomorů se kolem nich pomalu, ale jistě smršťoval. Už se nemohli pohnout. Harryho mysl zaplavily sousty ošklivých vzpomínek. Zase prožíval chvíle, které se snažil ze své mysli vypudit. Zase byl na hřbitově vedle něj leželo Cedrikovo mrtvé tělo. Harry se na něj podíval, Cedrikovi oční panenky se zdály být tak prázdné a rozšířené strachem. A bác teď znova viděl tu noc, kdy zemřel Sirius. Mrtvý Sirius bác mrtvý Brumbál, bác mrtvý Červíček...................
"Neeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeee" zavřeštěl HArry a padnul na kolena. Už několikrát se bránil mozkomorům, ale ještě nikdy jich nebylo tolik. Najednou ho někdo popadl za límec: "Harry, co to děláš?? No tak, vzpomínej co tě Lupin učil."
Harry se díval na pobledlou Hermionu: "Ne, já to nezvládnu!! Hermiono nemá to cenu, vždyť vidíš kolik jich je. Je nás pět ku asi třem stům a k tomu nějací Smrtijedi." Harry se podíval ke dveřím domu v nich jako na balkonu se mačkali všichni Smrtijedi v čele s Belatrix Lestrangeovou, která se chtěla pokochat pohledem na to, jak slavný Harry Potter umírá.
Mozkomoři už byli skoro u nich. Všichni kromě Harryho už měli svoje hůlky. Hermiona s ním zatřásla podruhé: "No tak seber se Harry! Musíme se o to alespoň pokusit. A navíc přece jim," kývla bradou směrem k dveřím, "nedopřeješ tu radost."
Teď uhodila hřebík na hlavičku. Harry sebral svoji hůlku a hrdě se postavil po boku svých přátel i bývalých nepřátel.
Harry se podíval na ostatní. Ve všech tvářích bylo vidět odhodlání, ale i strach. Harry vykročil kupředu, marně se snažil vzpomenout na něco veselého. Pořád se mu na mysl vracely samé hrůzy. No, tak vzpomeň si na něco!! přikazoval sám sobě. Konečně našel alespoň něco, když teď vyhraje znova se potká z Ginny: "EXPECTO PATRONUM!!!" Z jeho hůlky vyšel jenom malinkatý obláček stříbřité páry, nejbližší morkomor si ho malou chvíli prohlížel a pak ním proplul jakoby nic.
Pak se za ním ozvala Hermiona: "Expecto PAtronum!!!" Ani jí se nepodařilo vyčarovat stříbřitou vydru jako obvykle, ale přece jen vytvořila kolem nich jakýsi štít.
Mozkomoři se zastavili, sice jen na krátkou chvilku, ale přece. I tohle však stačilo Harrymu k tomu, aby se trochu dal dohromady: "Teď všichni zkusíme vyčarovat Patrona!!" zavelel.
Zase se zahloubal ve své hlavě. Už to má!! Pokud tohle zvládne, bude mu už zbývat jenom poslední viteál a pak Voldemorta přemůže. "Expecto patronum!!!!!!"
"Expecto patronum!!ů ozvalo se čtyřhlasně, všichni následovali Harryho.
Z všech pěti hůlek vystřelilo stříbrné světlo. Pak z Hermioniny hůlky vystrčila hlavu vydra, hned se pustila do mozkomorů. Plula si pěkně ve vzduchu a svým placatým ocasem srážela mozkomory k zemi.
Ronova sova svým zobákem trhala a škrábala jak jen mohla. Mozkomotů jakoby přibývalo, nikdy tomu nemohlo být konce.
Dracovi z hůlky nevylezlo žádné zvíře jenom pára. Musel to zkusit podruhé: "EXPECTO PATRONUM!!!!!" Zazněl výbuch z hůlky vyskočil stříbrný panter vrhnul se na nejbližšího mozkomora a zakousl se tam, kde zřejmě má mozkomor srdce. Pokud byl schopen toho srdce mít.
HArry uslyšel zasyčení, z Nicolliny hůlky si to šinul obrovský had. Harry zaslechl jak Smrtijedi vyjekli úžasem. Harry čekal na jelena. Nemusel čekat dlouho. Elegantním obloukem se dostal z hůlky.
Dopadl přesně vedle hada. Had výhružně zasyčel. Jelen sklonil hlavu a připravil se k útoku. Nicoll na Harryho patrona zaúpěla: "Nemohli byste toho nechat, nám tady jde o krk jestli jste si toho ještě nevšimli, takže byste sebou mohli hodit a nechat si to na potom."
Patroni ji vůbec neposlouchali. Jelen se rozběhl proti hadovi. Had vycenil svoje jedové zuby. To jelena nemohlo nijak vyvést z míry, hada nabral na parohy a odhodil ho daleko. To byla poslední kapka hadovi trpělivosti doplazil se k jelenovi a zuby se mu zakousl přímo do krku. Jelen zavyl bolestí. To bylo poprvé co Harry slyšel Patrona vydat jakýkoli zvuk. On to vlastně nebyl zvuk, byla to ozvěna nevýslovné bolesti. Jelen se skácel na zem, kde se zmítal v zběsilých křečích. Pak se rozplynul. Had spokojeně zasyčel a konečně se vrhnul do boje. Zakousl své jedové zuby do nejbližšího mozkomora.
Harry stál opodál a byl úplně zmatený. Nezbylo mu nic jiného než znova vyvolat Patrona: "Expecto Patr.."
Harry se zarazil uprostřed věty. Na krk mu dýchla sama smrt. Harry se otočil a uviděl hned za sebou obrovského mozkomora. Ten do sebe natáhl vzduch a sním i všechnu Harryho radost i jeho štěstí. Mozkomor ho chytil za hábit. Obrovskou sílou si přitáhl jeho obličej ke své kápi, tam kde měla být jeho ústa. Harry poznal, že se mu chystá dát polibek. Smrtijedi nadšeně výskali a smáli se. Nikdo z jeho kamarádů si nevšimnul v jaké je teď situaci.
Mozkomor se nad ním sklonil. NA zlomek vteřiny Harry zahlédl obrovskou trhlinu, která měla představovat ústa. Harry ucítil štiplavý zápach hniloby a zkaženého mléka. Nedalo se skoro vůbec dýchat. Žaludek se mu houpal jako na vodě.
Pak si uvědomil, že upustil hůlku, uslyšel její tupý úder o zem. Už bylo pozdě nezbývalo mu, než čekat na smrt. Pokorně čekal až mu mozkomor vtiskne políbení. Jenom v jeho hlavě se odehrával obrovský boj: "No tak, přece mu nedovolím vyhrát musím to zvládnout no tak. Ale bez hůlky, kdybych tak měl hůlku,hůlku......................." opakoval si stále.
Najednou se stalo cosi neočekávaného. Harryho hůlka vyletěla do vzduchu a přistála mu v dlani. Harry sebral poslední zbytky sil: "Já to dokázal i bez zaříkadla!!!! Hůlka mi sama přiletěla a já jsem to dokázal. Expecto patronum!!!!"
Jelen vystřelil obrovskou rychlostí do vřavy boje. Cestu mu zastavil had. Chvíli to vypadalo, že se do sebe znova pustí, ale jelen sklonil hlavu a podlomil kolena. Vypadalo to, že se hadovi klaní. Had znova spokojeně zasyčel a nezaútočil. Oba dva patronové se pustili do boje bok po boku. Jelen přiběhl k Harrymu a jeho vězniteli. Mozkomora odrazil svými mohutnými parohy. Ten Harryho pustil na zem. Dopadl na nohy a rozhlédl se kolem. Většina mozkomorů už byla zahnána. Zbývalo jich tu snad sedm možná deset víc ne.
Už tam nezůstal nikdo, jenom vylekaní Smrtijedi. Belatrix s potměšilým výrazem vyrazila kupředu stejně tak Harry.
Bella si Harryho měřila zkoumavým pohledem, pak si prohlédla i jeho přátele. Zastavila se na Dracovi a zděšeně zavrčela: "Jak sis mohl dovolit zradit našeho Mistra. Ty malý slizký červe!! Nechápu jak můžeš být členem mé rodiny, ta poskvrna rodu Blacků. Náš Pán tě milostivě přijal zpátky, když si zklamal. Za tohle zaplatíš!!!! Crucio!!"
Z Belliny hůlky vystřelil proud červeného světla. Kletbu vyslala ještě silnější než kdy jindy. Proto vyšel i proud světla.
Proud vyslala na Draca, ten jako beránek čekal, až k němu dorazí. Nicoll se na něj zděšeně podívala. Pak se rozběhla a prudce ho odhodila stranou, sama však uhnout nestihla. Kletba ji zasáhla. Okamžitě padla na kolena a vydávala ze sebe bolestivé výkřiky, ze kterých Harrymu šel mráz po zádech. Nicoll už to dál nevydržela z očí se jí řinul proud slz.
Draco všechno sledoval se strachem. Konečně Smrtijedka přestala. Nicoll se stočila do klubka a tiše povzlykávala.
"Prosíím už ne!!"řekl Draco Belatrix prosebným tónem. "Už ji nechte, místo toho si vemte radši mně."
Udělal osudovou chybu, jeho vlastní teta se vždycky vyžívala v krutostech a teď přišla na další: "Ale mému malému špinavému synovečkovi na té mudlovské šmejdce nějak záleží. A cože to nemám dělat?? Myslíš tohle?? Crucio!!"
Nicoll se překulila na záda a brečela. Křičet už nemohla, protože jí na to nezbývalo sil. Mohla už jenom plakat.
To už se k Bell připojili i další Smrtijedi. Kteří ji nadšeně podporovali. Dracova jinak bledá tvář červenala zlostí i obavami o Nicoll. Namířil na Belatrix a zařval: "CRUCIO!!!!!" Draco se musel v kouzlení hodně zdokonalit, protože Bleatrix zařvala a padla k zemi. Kde zůstala ležet a ztěžka oddychovala. Několik jiných jí přiskočilo na pomoc. Bella pomalu vstala. Každý pohyb jí působil velká muka: "Hmmm, tak přece máš nějaké nadání rodu Blacků. Draco, mohli bychom na tohle všechno zapomenout. Vrať se k nám. Vždyť jsem přece jedna rodina!!" dodala téměř plačtivým tónem. Ale v jejích očích byla jenom krutost nic jiného.
Harry se podíval na Draca, ten se na svoji tetu díval jako na zjevení: "To má být legrace?? Takže vy mi chcete říct, že já vám teď pomůžu zabít ostatní a ty mi odpustíš?? Hahahaha. Jak jsi správně řekla jsem Black a ti se spoléhají jenom sami na sebe a nikdy nikomu nevěří. Do nich!!"
Harry sice nevěděl přesně co má dělat, ale metal jedno kouzlo za druhým proti nepřipraveným kouzelníkům. Nicolll se už podařilo vstát. I přes zřejmě obrovské bolesti se hned zapojila do války. Měla proti sobě hned tři kouzelníky, velmi obratně se vyhýbala jejich kletbám.
Proti Harrymu se postavila sama Belatrix: "Hmmm, mého synovečka si nechám na potom. Teď si dáme hlavní chod. Co tomu říkáš Pottere!! Chceš to skončit rychle a bezbolestně nebo si spolu malinko pohrajeme."
"S vámi nikdy!! Vy zrůdo!!!" procedil mezi zuby Harry a ještě křečovitěji sevřel svoji hůlku.
Bellatrixina tvář, kdysi velmi půvabná teď poznamenaná Azkabanem, se zkroutila do strašlivé grimasy. "Hrdý do poslední chvíle, že ano!! I můj bratránek byl taky takový a proto musel umřít. I on se řídil heslem: Jestli padnu, tak jenom se ctí." Smrtijedka se zase začala chechtat tím svým smíchem, ze kterého vstávaly vlasy na hlavě. Tak se trochu pobavíme Harry! Crucio!!!!"
Harry byl připraven, ale tuhle kletbu odrazit nejde. Přímo do jeho mozku proudila nepředstavitelná bolest. Připadalo mu, že se mu musí každou minutou rozskočit. Pak bylo ticho. Ticho!!
Harry nesměl odpočívat, věděl, že by toho využila proti němu. Rychle se rozhlédnul po ostatních. Všichni statečně vzdorovali Smrtijedům.
Harry se otočil na Belatrix. Nedokázala ve své tváři skrýt vzrušení: "Hmmm, bolelo to, že Harry. No tak mně pros. Pros o milost stejně jako tvůj kmotr! Ten taky škemral, abych už toho nechala, že chce zemřít. Tak škemrej a já si to možná nechám projít hlavou."
Harry jenom zakroutil hlavou: "Už jste asi hodně zoufalá, že takhle mluvíte. Víte stejně dobře jako já, že vás Sirius nenáviděl, a že by VÁS nikdy neprosil o milost. Je to jenom bohapustá lež."
Belatrix zmrzl úsměv:"Crucio!!!!"
Znova to bolest ne-li ještě horší. Všechno bylo rozmazané. Harry viděl jenom čmouhy. Všechno kolem se točilo ve víru barev. Začal se mu zvedat žaludek. Pak náhle zazněl výkřik. Harry se pokusil postavit, aby se podíval co se stalo. Viděl, jak se Ron hroutí k zemi. Jeho tělo spadlo jako pytel brambor Hermioně k nohám. Ta si jej ani nevšímala, protože se najednou na ni vrhlo šest smrtijedů.
"Tví kamarádíčkové se drží už hodně dlouho, ale nám už dochází trpělivost!! Zabte je!!!" poručila zbývajícím smrtijedům. Mladého Malfoe se nikdo nedotkne ten je můj. Bella si olízla rozpraskané rty. A podívala se na Harryho: "Hmm skončíme to, já si chci vychutnat dvojitý triumf dostat slavného Harryho Pottera a pak malého špinavého zrádce, který si dovolil zklamat našeho Mistra pro ubohou mudlovskou šmejdku."
V Harrym se už vařila žluč: "To není žádná mudlovská šmejdka a vy, si dneska žádný triumf nevychutnáte!!! Experiarmus!!!"
Z jeho hůlky vyšel proud rudého světla na nic nečekající Bellu. Její hůlka se jí vytrhla z ruky a odskočila směrem k Harrymu. Harry udělal krok dopředu a hůlku chytil. V Belliných očích se zlověstně zablýsklo: "To jsi neměl dělat chlapče!!"
Harry se na ni ušklíbl: "Tak o tom bych se hádal! Mdloby na tebe!!!!"
Bella se zakymácela a upadla. Harry nevěděl jak dlouho bude trvat, než se probere, proto obrovskou rychlostí přispěchal Hermioně na pomoc. Hermiona se ocitla v úzkých. Najednou na ni útočilo šest nepřátel a jí už docházelo sil. Harry zamířil na záda nejbližšímu: "Senkrusempra!!!"
Ze zasaženého vytryskl proud teplé krve. Smrtijed se odporoučel k zemi. Jakmile ho jeho kamarádka zahlédl, našla v sobě ztracenou sílu, a zase metala kouzla po všech okolo.
Bylo po všem. Harry tomu nemohl uvěřit, že jsou všichni v pořádku. No až tak v pořádku nebyli všichni do jednoho byli strašně unavení. Hermiona vzkřísila Rona, který byl pobledlý, ale jinak mu nic nebylo. Harry se podíval na všechny svoje přátele: "Chtěl bych vám všem poděkovat!! Dneska jste mi zachránili život!!"
Podle úsměvů, i když u někoho kyselých, poznal, že jsou všichni stejně šťastní jako on. "Pojďte odtud!! Už tady nechci strávit ani minutu navíc!!" navrhl jim Ron.
"Ale jak se odtud dostaneme??" Hermiona se s tázavým pohledem otočila na Malfoe!! Draco se na ni nejdřív díval hodně opovržlivě, ale pak odpověděl: "Někde tady je přenášedlo, které nás dopraví zpátky. I já teď musím jít s vámi. Už o mně ví."
Harry jen pokýval hlavou. Malfoy by byl blázen, kdyby tu chtěl zůstat, Voldemort by ho zabil. S klidným svědomím, protože on zradu nikdy neodpouští. Nikdy.
Draco je vedl ztemnělou ulicí. Zahřmělo. Ron se znechuceně podíval na oblohu: "Sakra, to nám tak chybělo." K zemi se začaly snášet ledové kapky.
Harrymu se to nezdálo. Vždyť ráno byl krásný den. Jak teď mohla být bouřka. To je přece jenom divné. Instinktivně se podíval na místo, kde leželo patnáct Smrtijedů ve mdlobách. I přes mlhu, která sem přicházela, zahlédl nějaký pohyb. Kapky se rozprskávaly na brýlích. Zahlédl nějaký vysoký černý stín, který opatrně obcházel omdlelé.
Ron se k němu vrátil, protože ostatní se snažili najít přenášedlo, které tam Smrtijedi ukryli. "Nemůžeme ho najít!! Bylo v takové jamce pod nějakým kamenem!!" volal na něj Malfoy.
Ron se pohrdavě uchechtl: "Hmmm to je dobrý, škoda jen, že jich tady je asi tisíc!!!" Harry ho neposlouchal. Stín jako by ho konečně spatřil. Blížil se obrovským tempem.
Ron už ho spatřil také a snažil se rozluštit kdo to je. Mlha se začala rozestupovat. Harry zřetelněji rozpoznával rysy stínu. Čím bylo všechno zřetelnější tím víc si přál, aby to nebyla pravda. Mlha se už úplně rozplynula.
Harry spatřil Lorda Voldemorta a za ním přikrčenou Belatrix, která mu podlézavým tónem něco vysvětlovala. Zřejmě důvod dnešního neúspěchu.
Voldenort ji umlčel jedním gestem ruky: "Buď zticha Bello!! S tebou si to vyřídím později!! Já mám teď jinou práci!" Belatrix se přenesla pryč. "Takže Harrymu Potterovi, se zase málem podařilo utéct!! Hmmm hodně si se zlepšil Harry, od té doby co ten starý ochránce mudlovských šmjedů, mluvím o Brumbálovi, natáhl brka. Ale ono Harry, naučil si se spoléhat sám na sebe. Zesílil si. Dokonce už si poprvé vraždil. Řekni Harry jaké to bylo, jaké bylo zabít ubožáka Červíčka???"
Harry se na něj díval se značným odporem a pohrdáním: "Já ho nezabil!! Já nejsem vrah!!"
Voldemort se rozesmál ledovým smíchem: "Aha, já jsem zapomněl, ty jsi hrdina. Zbavil si svět jednoho parazita a tím si upevnil mír.. A"
Všechno v Harrym zas začalo vřít vztekem: "Ale já ho nezabil!! I když on si to zasloužil, byl to jen malý podlý zrádce. Jenom špína. Stejně tak jako vy!!" Dodal s nenávistí v hlase. "Haeey" zaslechl jak Draco něco šeptá Ronovi a Hermině.
Najednou před něj předstoupila Nicoll: "To já ho zabila!! Ano, já!!! A neohroženě se dívala Voldemortovi do očí!!"
Voldemort se zarazil. Chvíli se zamyslel a pak vydechl. "Sabino??!! Já jsem myslel, že jsi mrtvá!!" Teď se pro změnu zarazil Harry. Jediný kdo nebyl vyvedený z míry se zdála Nicoll, s ledovým klidem odpověděla: "Moje jméno je................... Nicoll!!! Takže bychom to měli skončit.....................TEĎ!!!!"zavřeštěla. "Harry utíkej!!"
Harry sebral všechny svoje síly a rozběhl se k místu kde na něj čekal Ron, Hermiona a Draco. Nicoll uháněla hned za ním. Voldemort se vzpamatoval téměř okamžitě, vyslal za nimi spoustu omračovacích kouzel, naštěstí všechny skončili Nicoll za patami, pak ale Voldemort zamířil přesně a zařval: "Avada Kedavra!!!"
Jedovatý paparsek světla mířil přímo na Nicoll, Harry stačil pouze vykřiknout. Ale stejně bylo pozdě. I kdyby se Nicoll stihla otočil vyhnout by se nestihla. Paprsek už byl skoro u ní. Zasáhl ji přímo do zad. Voldemort se radostně zašklebil. Harry zaslechl vzlyk Draca Malfoye.
Harry sklonil hlavu a čekal, až k němu Pán zla přijde. Podíval na místo, kde ještě před chvílí ležela bezvládná Nicoll. Ale co to??? Místo bylo prázdné. Nikde nikdo!! Harrry se rozhlédl kolem dokola nic.
Pak se ozvalo zařvaní nějaké kočky. Něco ho srazilo k zemi. Přes jeho hlavu se elegantním obloukem přenesl panter!! Voldemort se zdál dokonale zmatený. Rozhlížel se a také hledal mrtvolu té dívky. Panter na něj hrozivě cenil zuby. Pak se otočil na Harryho a ocasem mu naznačovat ať uteče. Jakmile to pochopil, dal se na zběsilý útěk.
Jakmile to Voldemort zjistil, vyslal na pantera několik dalších kleteb smrti, ale v%
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.