J.K.Rowling

17. března 2007 v 20:32 | Markéta Vlková |  J.K.Rowlingová

Joanne Kathleen Rowling

Joanne Kathleen Rowling Jak sama Jo často zdůrazňuje, její rodiče, Anne a Peter, se setkali ve vlaku mířícím z nádraží King's Cross do Skotska. Už během cesty se velice sblížili a do roka se vzali, oběma bylo tehdy teprve dvacet. Manželé Rowlingovi, oba rodilí Londýňané, chtěli bydlet na venkově a tak se usadili v městečku Yate poblíž Bristolu. Zatímco Anne zůstala v domácnosti s malou Joanne a o dva roky později i další dcerou Dianne, Peter se uchytil v bristolské továrně. Jako ambiciózní mladý muž rychle postupoval a do pár let povýšil na pracovníka managementu. Tou dobou už se předměstské Yate na vkus Rowlingových příliš rozrostlo a tak se přestěhovali do pár mil vzdáleného Winterbourne. V sousedství bydlelo několik dětí, se kterými se sestry Rowlingovy skamarádily, mezi jinými i s jistým Ianem Potterem. Jo již v dětství projevovala literární talent, který s nadšením uplatňovala při vymýšlení dobrodružných příběhů pro jejich malou partu i později v pubertě pro kamarádky.
Školní docházka měla na Joanne velký vliv. První základní škola, na kterou nastoupila vypadala spíš jako viktoriánská kaple a byla vedena v liberálním duchu. Děti měly hodně kreslení, keramiky a psaní, což malé Jo plně vyhovovalo. Ovšem když se Rowlingovi přestěhovali, musela Jo přestoupit na školu v Tutshillu, kde už tak spokojena rozhodně nebyla. V devíti letech se totiž ocitla ve spárech Sylvie Morganové, nejobávanější učitelky na škole, která s největší pravděpodobnosti sloužila jako jeden z předobrazů profesora Snapea. Paní Morganová si na začátku roku rozdělila žáky s pomocí písemky z matematiky na ty chytré a na hlupáky. Jo, která z předešlé školy neznala všechnu potřebnou teorii, získala polovinu bodů a ocitla se mezi hlupáky. Do konce školního roku dokázala přesvědčit paní Morganovou, že má navíc, ovšem přesun mezi chytřejší půlku třídy nebyl zadarmo. Sylvie Morganová ji přinutila vyměnit si místo se svou nejlepší kamarádkou.

V devíti letech zažila Jo ještě jedno trauma - zemřela její oblíbená babička Kathleen, matka jejího otce. O mnoho let později vzdala této ženě hold, když si ke svému jménu jako spisovatelka přibrala její jméno. Svou druhou babičku ovšem už tak ráda neměla. A není divu, prý svým psům dávala přednost před vnoučaty. Není tedy těžké v ní vidět v Harryho tetu Marge. Můžete hádat třikrát, koho pojmenovala po svých dědečcích, Erniem a Stanovi.

Další škola, kterou Jo navštěvovala byla střední Wyedean. Opět se jí tam moc nelíbilo, ale když potřebovala chvilku oddychu, mohla si alespoň zajít do laboratoře, kde její matka pracovala jako laborantka. Anniným nadřízeným byl učitel chemie, který se dnes pyšní tím, že i on inspiroval Jo k vytvoření postavy Severuse Snapea. Měl ve zvyku žáky neustále vyvolávat a bystrá Joanne byla jeho častým terčem. Jak sama přiznává, postavu Hermiony vytvořila podle svého asi jedenáctiletého já. A tak nutnost dokazovat svoje schopnosti každou hodinu znovu a znovu, navíc v předmětu, který ji vůbec nebavil, pro ni bylo do jisté míry stresující.

Ke konci studia na Wyedeanu se z třídní šprtky vyvinula populární a ambiciozní dívka, která věděla, co chce. A to bylo studium angličtiny na Oxfordu. Od učitelů dostala doporučení a přijímací zkoušky složila obstojně, ovšem hlásila se ze státní školy, což tehdy znamenalo velké mínus. Nakonec ji nevzali. Jo se tedy rozhodla pro univerzitu vyhledávanou převážně volnomyšlenkářskou nižší střední třídou - Exeter. Na nátlak rodiny se vzdala svého snu a místo angličtiny začala studovat francouzštinu. Svého rozhodnutí sice později litovala, nicméně studium na Exeteru ji poskytlo příležitost se osamostatnit a osvobodit tak rebelku, která v ní už dlouho dřímala.

Po dokončení vysokoškolských studií se Jo protloukala jak se dalo a často střídala zaměstnání. S přítelem se chtěli přestěhovat do Manchesteru a právě na zpáteční cestě vlakem po úmorném vybírání bytu, ji poprvé napadla postava brýlatého chlapce, který nevěděl, že je kouzelník. Od této počáteční myšlenky se v Joannině hlavě rychle rozvíjel Harryho příběh, a než Jo dojela zpátky do Londýna, měla už vymyšlenou většinu hlavních postav. Nebylo to zdaleka poprvé, co zažila ono vzrušení z právě se rodícího příběhu, podle jejích slov však do té doby ještě nic tak silného nezažila. Ovšem ten rok nepřinesl jenom radost ale i velký zármutek. Těsně po Vánocích zemřela její teprve pětatřicetiletá matka. Po několika letech boje podlehla roztroušené skleróze.

Jo se s matčinou smrtí těžko vyrovnávala a rozhodla se, že změna prostředí jí pomůže. S rozpracovaným prvním dílem Harryho Pottera a hromadami poznámek ke zbytku série odjela učit angličtinu do Portugalska. Pracovala převážně odpoledne, takže na psaní měla konečně dostatek času. V Portugalsku také poznala svoji další lásku, studenta žurnalistiky Jorge Arantese. Jejich vztah však nebyl šťastný, Jorge byl temperamentní a žárlivý. Jo nicméně Jorge milovala a zanedlouho otěhotněla, o dítě však přišla. Podle Jorge je tato smutná událost ještě více sblížila a rozhodli se, že se vezmou a pokusí se opět o dítě jak jen to půjde. A nakonec se také podařilo. Jo se narodila dcera Jessica, kdyby dítě bylo chlape, jmenovalo by se Harry. Bylo však veřejným tajemstvím, že Jorge má násilnickou povahu, jejich vztah se pomalu ale jistě hroutil. Všechno vyvrcholilo o několik měsíců později, když Jorge vyhodil Jo z bytu, kde bydleli. Prý mu řekla, že už ho nemiluje. S pomocí známých z jazykové školy se jí alespoň podařilo získat zpátky Jessicu. Hned na to se vrátila do Velké Británie a po zprávách, že Jorge se vypravil za ní, požádala skotské úřady, aby mu zamezili styk jak s ní, tak s dcerkou.

Jo se s malou Jessicou odstěhovala do Edinburghu. kde bydlela její sestra Di. Jako matka samoživitelka bez práce na tom byla tehdy hodně špatně, jak z peněžní stránky, tak psychicky. Ocitla se na podpoře, měla pocit, že selhala, upadala do depresí. Právě tehdy se v její mysli zrodili mozkomorové. Východisko z beznadějné situace viděla ve vydání prvního dílu Harryho Pottera a v získání místa učitelky. Časem se jí podařilo obojí.

Hned druhého literární agenta, kterého Jo kontaktovala, rukopis prvního dílu zaujal. Byl to Christopher Little, zabývající se převážně kriminálními thrillery. Byl přesvědčen, že na dětské literatuře se nedá vydělat a také to Jo řekl. Trvalo rok než se jim podařilo najít vydavatelství, které by bylo ochotné dát šanci knížce, která je prý tak dlouhá, že ji děti vůbec nebudou chtít číst. Nakonec přece jenom našli, nakladatelství Bloomsbury za prvního Harryho zaplatilo z dnešního pohledu směšných 1500 liber. Jo byla nadšená, splnil se jí celoživotní sen. Kniha vyšla v nákladu 5 000 kusů a recenze byly příznivé. Zanedlouho po vydání ve velké Británii projevili o první díl i američtí nakladatelé. Licenci nakonec vydražil pro Scholastic Arthur A. Levine a to za 100 000 dolarů. Bylo tak rozhodnuto o americkém vydavateli a události nabraly rychlý spád.

Harry se hned od počátku držel v žebříčku bestsellerů a na Tajemnou komnatu, která vyšla rok po prvním dílu, už čekali první věrní fanoušci. I filmový producent David Heyman sledoval vzestup Harryho hned od začátku, ale to už je jiný příběh.

S obrovským úspěchem Harryho Pottera se na J.K. Rowlingovou konečně usmálo štěstí i v osobním životě. Provdala se za anesteziologa Neila Murraye, se kterým už má dvě děti. V současné době se plně věnuje rodině a začít psát poslední díl série by měla začátkem roku 2006.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.